7.9.2013

2010

8. 1. SCHŮZKA krmení zvířátek u střelnice

15. 1. BAZÉN

16. 1.  PO STOPÁCH POLABSKÝCH STRAŠIDEL V. ročník 

Stalo se již tradicí, že jednoho mrazivého lednového večera můžete na procházce historickou částí Brandýsa potkat kromě obvyklých zachumlaných chodců také rozličná strašidla a skupiny stopařů, kteří plní záludné úkoly ve snaze získat malou (a především chutnou) odměnu a potvrzení, jež majitele chrání před strašidly po celý následující rok. Tentokrát se akce konala v sobotu 16. ledna za účasti 12 strašidel, 110 malých stopařů a několika desítek těch velkých.

Pokud vás neodradila sněhová nadílka a vydali jste se na trasu, mohli jste potkat zmrzlé lyžaře, zakletou jeptišku či bezhlavého rytíře, jenž po několika letech opět zavítal mezi nás. Kdo u něj nepřišel o hlavu, setkal se také se zlomyslnými a jedovatými pindrušemi, měl příležitost se seznámit s opravdovým drakem nebo s ohnivým mužíčkem. V kašně před zámkem se objevila krásná mořská panna, obdivovaná především mužskými účastníky, a v Černé kuchyni Brandýského zámku se zabydlely ježibaby. Jejich perníková chaloupka plná pavouků, netopýrů, kostí a samozřejmě hlavně perníku měla velký úspěch. Na každého, kdo překonal všechny nástrahy a především svůj strach, čekal v cíli perníček právě od nich.

22. 1. SCHŮZKA 

30. 1. SCHŮZKA

12. 2. SCHŮZKA  

19. 2. BAZÉN 

20. 2. UZLOVACÍ REGATA 

26. 2. SCHŮZKA

5. 3. SCHŮZKA 

12. 3. BAZÉN  

19. 3. SCHŮZKA    

20. 3. TAJNÝ VÝLET (PRAHA)

26. 3. ODEMYKÁNÍ ŘEKY – SCHŮZKA NA LODĚNICI

 

 

TÁBOR 

1. DEN

 

Odjezd na letošní tábor lze právem řadit mezi největší náhody našeho přístavu. Je velký podivem, že jsme odjeli včas a dle plánovaného itineráře. Ještě v pátek večer jsme museli, díky změnám v jízdním řádům, přesunout sraz o 15 minut dříve. Vzhledem k dopravní nehodě v Boleslavi měl autobus při odjezdu zpoždění (díky kterému stihla odjezd i Janička). Své zpoždění bohužel autobus nedohnal ani na dálnici a tak už na Černém Mostě bylo více než zřejmé, že vlak v 10:11 ze Smíchovského nádraží nelze stihnout. Byl čas na krizový plán. Kolik asi stojí přirážka při koupi lístků ve vlaku? Nebude rychlejší dojet na Hlavní nádraží, odkud vlak vyjíždí v 10:05. Kam se půjdeme kouknout po Praze, při čekaní na další vlak, který jel v 12:05? Přijelo metro, a jelo a jelo a jelo moc a moc rychle. Jedna zastávka následovala druhou a všichni jsme se divili, jak rychle může takové metro jet. Na Smíchovském nádraží jsme byli v 10:08. Tři minuty do odjezdu. Děti pod kontrolou roverů a vedoucích běžely na nástupiště. Želva běžela koupit lístky, naštěstí nebyla fronta. Pan prodavač byl moc hodný, chtěl spočítat nejvýhodnější cenu, jen chudák netušil, že vlak odjíždí za dvě minuty.

Vše jsme stihli, nemožné se stalo skutečností, děti stály namačkané ve dvou řadách v jedné těsné uličce. Cestu jsme si krátili zpěvem, svačinami od maminek a povídáním, co všechno nás o prázdninách čeká. Díky přestavbě tratě někde mezi Berounem a Plzní nabral náš vláček kolejaček deset minut zpoždění. Těchto deset minut bylo pro nás důležitých na přestup v Plzni, naštěstí přípoj čekal na náš rychlík. Stačily dvě zastávky a už jsme byli na konci našeho dnešního putování hromadnými prostředky a už jsme nemuseli ani koukat na hodinky a ani plánovat, kde nám co ujede.

Za dvacet minut jsme docupkali k chatě, ve které budeme celý tábor bydlet, vařit, hrát si a dělat vůbec všechno, co k táboru patří. Naše věci dorazily až o půl hodiny za námi. Prozkoumali jsme okolí, zahráli si hry a po příjezdu náklaďáku se šli ubytovat. Konečně jsme si oblékli plavky a šli se vykoupat. U rybníku bylo spousta lidí, ale když viděli naši bandu, raději odešli opodál. Největší radost z vody měla Jessee. Po příjemném ochlazení jsme se vrátili do chaty a dovybavili své věci. Už bylo jasné, že holky mají svůj pokoj a kluci mají pokoj hned vedle. Kdo a kde bude mít spaní a věci. Když jsme si vybalili a poklidili, šli jsme se zase vykoupat. Při dalším koupání jsme objevili láhev s dopisem. Všichni byli zvědaví, co to tam je za psaní, ale protože byli všichni mokří, otevřeli jsme lahev až při večerním nástupu.

V opáleném dopise bylo napsáno: Ty, jehož srdce sklíčeno jest osaměním, steskem a zarmoucením, seber odvahu, sílu a rozum, co tvé dlaně unesou a hodinu před zrodem nového dne se odeber tam, kde jen plamen svíce cestu osvětluje.

Jedno bylo jasné, noc bude dlouhá a my musíme jen vyčkat. Čas jsme si krátili zpěvem, hrami a když už se nám zavírali oči, přišla Šíša a řekla, že je právě čas vydat se na cestu. Mezitím přijela Verča, a tak nás šlo naštěstí víc a nemuseli jsme se bát. Šli jsme po svíčkách, bez jediné baterky, jen za svitu svíček a hvězdiček. Cesta vedla lesem na pláž, na konci stál kapitán Long John Silver, který nám dovyprávěl svůj příběh, a pak jsme mu slíbili, že ho doprovodíme na jeho cestě za pokladem a tento slib jsme stvrdili otiskem pravého prstu na pergamen.

Zbývalo už jen vyčistit zoubky, najít pyžamo a zalézt na kutě. Den byl dlouhý a tak někteří z nás spali ještě dřív než našli své spacáky a polštářky.

 

2.DEN

 

Zápis z lodního deníku posádky Černé perly:

Ráno jsme vstali a šli na rozcvičku*. Po snídani jsme se oblékli do plavek a měli program u vody, kde jsme se koupali, šli na lodě** a nakonec nás rozdělili do tří skupin*** a zadali nám takové ty úkoly např. vymyslet si název lodě, pokřik, nakreslit vlajku a také vyrobit dřevěnou loďku. Tak jsme se do toho opřeli a za chvíli byl oběd. O poledním klidu jsme dodělávali ty úkoly a pak jsme se zase odebrali k vodě ale i s našimi loďkami, na které jsme před tím měli přidělat voskem svíčku. No a hráli jsme takovou hru, že jsme museli plavat a ta svíčka nám nesměla zhasnout. Pak jsme se jen tak koupali a skákali z pramic. Potom byla svačina a volno na dodělávání lodních deníků, vlajek a podobně. Následovala večeře. Po té byli takzvané kroužky příroda, sport, uzly a myšlení. Před večerkou jsme zpívali s kytarami a pak šli spát.

 

Dodatky:

*) Probuzení hlasitou trubkou a podivnými pokřiky: „Hledá se posádka?, Kde je moje posádka?, Neviděli jste moji posádku?“ předznamenávalo zajímavou rozcvičku. Několik zvláštních postaviček připomínající piráty běhalo po lese. Důležité bylo sehnat chybějící členy posádky, které v noci zbloudili. Na štěstí se vše povedlo docela brzo a tak se mohlo jít rovnou na snídani.

 

**) Kapitán Long John Silver si připravil pro své posádky testovací úkoly. Jedním bylo doplavat ve vestě na loď vylézt na ní, skočit zpět do vody a doplavat na břeh. A druhý úkol bylo Svázat nepřítele provazem, tak aby jim neutekl. Tento úkol se bohužel nepovedl vůbec nikomu.

 

***)rozdělení do posádek:

Černá perla: Alice, Míša, Tomáš, Patrik, Bára D.

Avatar: Fanda, Saša, Ráďa, Martin

Zlatý Koráb: Káťa, Jana, Matěj, Bára S. Matyáš

 

Počet bodů posádek v celotáborové hře:

Černá perla:8

Avatar:8

Zlatý Koráb:8

 

Zranění:

Žádná vážná zranění. Matýášovi G. vypadl jeden zub.

 

3. DEN

 

Rozcvička byla rozdělena na odvážlivce a sportovce. Zatím co sportovci trénovali svá těla na pláži rybníka, odvážlivci Jana, Patrik a Radek si šli místo rozcvičky zaplavat do rybníka. K snídani jsme bohužel už dojedli buchty od maminek, které byly tak dobré, že nám postačily pouze na dvě snídaně. Venku bylo znatelné, že přes noc hodně pršelo, ale počasí vypadalo celkem pozitivně.

Protože se pirátské lodě dostaly do oblasti bohatých na ryby, bylo nutné využít této situace a doplnit zásoby masa. Rybolov znepříjemňovali jen žraloci, kteří zapříčinili pokousání i smrt několika pirátů. Byla to dlouhá a vysilující honička, největší zásobu ryb nachytala posádka Zlatý Koráb.

Počasí nás bohužel zahnalo zpátky pod střechu, a tak bylo na čase rozvíjet dramatickou výchovu. Dalším úkolem posádek bylo vymyslet a natrénovat divadlo pro piráta. Aby bylo jasné, komu vlastně divadlo budou hrát, musely jednotlivé posádky piráta nakreslit. Na tento těžký úkol měly vyhrazenou dobu do oběda. Po obědě a poledním klidu jsme se odvážili vyndat lodě na vodu. Počasí bylo sice proměnlivě oblačné, ale voda byla teplá a příjemná. Bylo nutné proměřit síly posádek a tak přetahování lodí bylo zajímavým soubojem. Jednou z dalších důležitých dovedností je potápění nepřátelských lodí, bylo dalším úkolem potopit soupeřovou loď pomocí vylévaček, pádel a vlastních dlaní. Bohužel z tohoto souboje posádek jsme stihli pouze jedno kolo, protože nás z rybníku vyhnala bouřka a průtrž mračen. Po svačině byla přichystána šipkovaná. Byla to příjemná procházka lesem s lehkými úkoly, škoda jen, že jsme museli jít v pláštěnkách, neboť stále pršelo. Večer jsme místo kroužků zašli na divadelní představení „Pohádka pro piráta“ o třech dějstvích. Představení se povedla a je nutno vzdát hold všem režisérům a všem hercům, kteří nasadili veškeré své síly. Na dobrou noc jsme si vyprosili pohádky a už ve spacáku jsme se těšili, co bude zítra.

 

Počet bodů posádek v celotáborové hře:

Černá perla:9

Avatar:10

Zlatý Koráb:11

 

Zranění:

Žádná vážná zranění.

 

4. DEN

 

Jak už se stalo tradicí, vzbudila nás v půl osmé trubka. Jako včera jsme měli na vybranou mezi rozcvičkou sportovní a koupací. Nutno přiznat, že nám přibylo otužilců, a tak se poměry vyrovnaly na 7:7. Mezi koupače dnes patřili: Alice, Jana, Kačka, Radek, Patrik, Míša a Bára S. K snídani jsme dostali medomáslo s rohlíkem a čajíček. Po snídani, úklidu, nástupu, bodování úklidu přišel čas na zkoušku, jak jsou naši piráti zdatní v lanoví plachetnice. V okolních lesích bylo připraveno několik lanových a provázkových aktivit. Lanová lávka a bludiště po slepu patřily mezi oblíbené. Další zkouška byla dovedností a zkušeností. Zkoušky chuti, hmatu a sfoukávání svíček odhalily pravé piráty. Zvláště v oblasti ochutnávek, kdy Matyáš zředěný ocet označil za výtečný džus, s Mártym se shodli na tom, že kečup chutná jako marmeláda apod.

V průběhu dopoledne dali dohromady Šíša, Michal a Vašek plachetnici, kterou někteří piráti ještě ani neviděli. Přes polední klid potrénovali a odpoledne postupně všechny piráty povozili. Zároveň jsme zjistili skryté talenty (Iveta), které nezapřeli své vlohy k plachtění.

Odpoledne bylo vyplněné hokejovým utkáním s pomocí špejlí místo hokejek. Utkání byla napínavá a nutno říct i vyčerpávající. Místo puku byl použit pingpongový míč a tak bylo nutno i celkem rychle běhat.

K večeři nám pak přišla k chuti bramboračka s chlebem a vajíčkovou pomazánkou. Po večeři jsme pak měli naše oblíbené blogy, kdy si můžeme vybrat program mezi sportem, přírodou, uzlováním a šifrováním. Bohužel za hodinu se čas nachýlil k deváté hodině a to je čas kdy musíme do postýlek…tak dobrou noc a zítra zas AHOJ.

 

Počet bodů posádek v celotáborové hře:

Černá perla:14

Avatar:14

Zlatý Koráb:15

 

Zranění:

Žádná vážná zranění. Odřené koleno Kačky a Rádi při minihokeji.

 

5. DEN

 

Dobré ráno nám dnes popřál i Petr, který se na nás přijel podívat právě v čase budíčku. K našemu podivu odmítl jít se vykoupat spolu s dalšími 5 otužilci (Káťa, Fanda, Alice, Jana, Bára S.). Nutno přiznat, že teplota vzduchu byla mírně pod teplotou vody.

Dopolední program byl naplněn několika minihrami jako stočení štrůdlů z lidského řetězu, nošení míče na kroužku pomocí čtyř provázků (přenos bomby), kámen, nůžky papír a další. Abychom upozornili kolemjdoucí, že je tu v blízkosti skautský tábor, vymysleli jsme na naše piráty několik úkolů, do kterých bylo nutno zapojit i cizí lidi. Byli i tací piráti (Kačka), kteří přepadli i kolemjedoucí cyklisty. Cyklisti zastavili až po urputném přemlouvání běžícího piráta. Bonusový úkol přinést v cizích rukách písek splnily všechny posádky díky ochotné mamince na pláži.

Čočka k obědu všechny nafoukla, ale mnohé i nepotěšila, protože večerní program bylo nutno plnit převážně venku. O poledním klidu dostaly děti pohledy, a tak se můžete v brzké době těšit na poštu. Petra jsme provezli na plachetnici a moc se mu to líbilo, i přesto, že občas musel foukat vlastní pusou. Po poledním klidu vypuklo druhé kolo potápění pramic, ve kterém zvítězila posádka Zlatého Korábu nad Černou Perlou. Ke svačině byla přesnídávka s rohlíkem, což potěšilo zvláště ty, kteří nejedli čočku. Po svačině nastal den D, hodina H a minuta M, kdy jsme naše piráty vyzkoušeli z tanečních dovedností a seznámili jsme je s taneční podložkou a naší nejlepší výpočetní technikou. A tak všechny mladší děti tancovaly v rytmu českých lidovek a všem se to líbilo a moc jim to šlo.

Šíša uvařila k večeři krupicovou kaši z osmi litrů mléka. Nutno přiznat, že maminka měla pravdu, že by stačilo sedm litrů, ale ona neví, že naše kobylky mají největší hlad v osm hodin večer, kdy dojedly i ten poslední litr. Podvečer byl vyplněn zpíváním u kytary. V tuto chvíli je půl jedenácté a z místnosti, kde by měly spát děti, je stále slyšet hlahol…kde jen berou tolik energie???

 

6. DEN

 

Dnešní den byl ve znamení ZOO. Po rozcvičce jsme si sbalili do batůžků blok, tužku, pití a pláštěnku a už jsme šlapali směrem k ZOO. Trasa byla dlouhá přes šest kilometrů, ale všichni tuto vzdálenost statečně ušli. Cestou k pokladně ZOO jsme si prohlídli přes plot i Dinopark. U vstupu nadiktovala všem posádkám Želva úkoly jako zjistit nejstarší zvířátko, největší zvířátko, nakreslit to nejhezčí apod. Bohužel tuto úkolovou etapu nám děti, hlavně ty z řad nejmladších, poněkud sabotovali. Sešli jsme se o dvě hodiny později u Šimpanzů. Děti běhaly po ZOO a nestihly se ani podívat kolem sebe, tak jsme rozchod prodloužili ještě o hodinu. Děti využily tuto hodinu pro nákup v jednom z kiosků. V půl třetí jsme se všichni pospolu koukli na komentované krmení šimpanzů. Pan moderátor byl velice upovídaný a připojil i několik vtipných příběhů.

Po povídání o šimpanzech jsme se přesunuli na povídání o tučňácích. Po tučňácích jsme navštívili ještě Sokolníky bez sokolů a ukázkové lety jejich dravců. Sice sokolníci neměli sokoly, ale měli mořské orly, kteří se jmenovali Pat, Mat a Mireček, dál měli raroha, sovičku pálenou křížence supa Mařenku a další. Všichni dravci byli moc krásní a majestátní. Ani vedro a přímé sluníčko nás neodradilo, abychom nezůstali až do konce.

Po ukázce dravců jsme už vzhledem k pokročilé hodině museli opustit ZOO a vydat se na cestu domů. Protože všechny bolely nožičky, koupili jsme lístky na tramvaj a jeli jsme domů tramvajkou. Hodina v kiosku způsobila nesnědení svačiny a tak opět nastal problém, kam s ní. Šíša s Želvičkou se ještě cestou z tramvajky zastavily pro pohledy a dopisy, které se rozdaly hned po nástupu. Před spaním jsme si všichni malým krátkým testíkem ověřili, kolik si toho pamatujeme z dnešního dne. Dobrou noc nám zpříjemnilo čtení pohádek. Dobrou noc.

 

7. DEN

 

Dobré ranko nám popřálo i sluníčko, které již od rána slibovalo krásný den. Dnes byl první den, kdy se nenašli žádní otužilci na koupání, a tak šli všichni na rozcvičku. K snídani byla dnes vánočka s kakaem. Dopoledne bylo vyplněno stavbou hradu z písku. Úkolem bylo postavit největší, nejpromyšlenější a nejkrásnější hrad. Všem třem posádkám se stavba povedla, a kdyby to vidělo UNESCO, určitě by je vzalo pod svoji ochranu.

Zbylý čas do oběda byl věnován poslednímu kolu potápění pramic. Tentokrát to byl krutý boj mezi Avatarem a Zlatým Korábem, který nakonec vyhrál Zlatý Koráb.

Šunkofleky k obědu byly příjemným jídlem v teplých dnech. Po poledním klidu, kdy mnozí sepsali dopisy a pohledy, jsme trávili celé odpoledne u vody. Kromě koupání jsme zkoušeli všestranné dovednosti posádek, tentokrát na lodi. Mezi nejlehčí disciplíny patřila jízda na rychlost a mezi nejtěžší pak jízda na setrvačnost. Nutno poznamenat, že o poledním klidu se vrátil Vašek, Evička a Jessinka. Tak jsme zase komplet.

Neboť nedaleko za základnou je borůvčí, večerní čas jsme strávili na borůvkách. Každý musel nasbírat minimálně jednu skleničku od přesnídávky, aby bylo na borůvkové knedlíky. U sbírání se zrodil nápad na borůvkový koláč, tak uvidíme, kolik budeme mít času a chuti na pečení. Celkový objem borůvek byl odhadnut na pět litrů. Celkový počet pirátů, kteří dezertovali k indiánům byl odhadnut na sedm. (Dlouhá chvíle na borůvkách se změnila v body painting). A teď už se zbývá jen těšit na zítřejší oběd.

Krásnou dobrou noc.

 

Počet bodů posádek v celotáborové hře:

Černá perla:18

Avatar:22

Zlatý Koráb:19

 

Zranění:

S Janou jsme dnes byli na ORL, neboť si stěžovala na bolest v uchu. Paní doktorka nás uklidnila, že je to jen z vody zánět zvukovodu. Dostala kapičky a nesmí se několik dalších dní potápět, na kontrolu jedeme v úterý.

 

 

8. DEN

 

Lahodný zvuk trubky zazněl, konečně jako každý den, v půl osmé ráno. Sluníčko již bylo dávno na obloze a tak se ranní rozcvička opět rozdělila na skupinu odvážlivců jdoucích rovnou do rybníka a na ty ostatní, kteří protahovali svá ztuhlá těla na paloučku v lese. Jako obvykle pod vedením Kuby. Ani zdravotní stav posádek nás nějak nemile nepřekvapil. Opět, jako již poněkolikáté, jsme měli možnost poděkovat personálu místní nemocnice za jejich ochotu, když nás ujišťoval, že streptokoková angína Želvy není, po dodržení základních karanténních podmínek, pro zbytek posádky nijak nebezpečná. Uf to bylo souvětí.

Snídaně dnes byla ve smyslu hesla „Co zbylo v lodní kuchyni“. Měli jsme vánočku (od včerejška, ne od Vánoc) a pár rohlíků a chlebů s máslem a pomazánkou.

Jak jistě každý správný námořník ví, na lodi musí být celá posádka tak dokonale sehraná, jako by to byl jeden muž. Toto pravidlo se stalo motivem pro náplň prvního dnešního bloku.  Děti (mládež) měly za úkol vytvořit z materiálu nalezeného v lese (větve a tak) žebřík asi 2 metry dlouhý s poli tak velkými, aby se do nich vešly. Děti již teď čuly podraz. Úkolem pro celé posádky v následující soutěži bylo vlézt najednou do polí žebříku a společně zdolat určenou překážkovou dráhu. Měřil se čas. Vítězem se stali Avataři a to i přes hlasité volání „LEVÁ LEVÁ LEVÁ“ Kačky a Alice. 

Ke svačině byl meloun.

Druhý dopolední blok začal velmi oblíbeným stěhováním těžkých pramic k nedaleké vodě a pokračoval studiem kormidlování. Děti nasedly do lodí a učily se kormidlovat a pádlovat dle určitých pravidel, která posádkám usnadňují rovnou jízdu. Myslíme, že úspěch se velmi brzo dostaví a posádky budou vládnout lodím. Ne naopak jako dnes.

Plněné borůvkové knedlíky byly dostatečnou satisfakcí pro všechno dopolední snažení a trápení. Knedlíky vařila Šíša a ještě před obědem nás potěšila dobrou a zarmoutila špatnou zprávou. Dobrá – máme 140 knedlíků, špatná, která se záhy potvrdila – bude to málo. I když se hnětání těsta neobešlo bez zranění, knedle jsou slíbeny i na příští týden. Zbytek borůvek se již teď válí na třech obrovských koláčích, které budou k snídani.

O poledním klidu četl Vašek dětem z knihy Mauglího kronika. Děti to tak bavilo, že všechny usnuly. Vašek také.

Odpolední program byl ve znamení vodního pětiboje v disciplínách: lovení píšťalky pusou z lavoru, plavání okolo bójky ve vestách (plavali i neplavci), běh s plným esšálkem na hlavě, zadržení dechu pod vodou a plnění esšálku injekčními stříkačkami z asi 1,5 metrové vzdálenosti. Závody byly plné úspěchů a nadšení, na němž se podílel i polárkový dort ke svačině.

K večeři byla hrachová polévka vylepšená takovými těmi kuličkami z pytlíku. Mňam. Po večeři jsme se s lehkou slzou v oku rozloučili s Matyášem, který musel odjet.

Po večerním nástupu následovaly dvě nutné činnosti. Sprchovací večer pokračoval reorganizací kufrů našich mladých mužů. Nevím, jestli poněkud nehazarduji se slovem reorganizace. Prostě ty žampiony musely pryč.

Pohádka na dobrou noc zakončila dnešní krásný a sluneční den.

 

9. DEN

 

Karlovarská famfára je velice krásnou skladbou, která však při podání na trubku v půl osmé ráno nebývá doceněna. Nebyla ani dnes, nicméně všichni vylezli ze spacáků s úsměvem na tváři. Kromě Želvy, která již druhý den simuluje angínu. Je možné, že byl úsměv z valné části zapříčiněn nedělní absencí rozcvičky a vidinou snídaně ve znamení borůvkových koláčů.

Dopolední program byl ve znamení suchozemských her. Vzhledem k vysokým teplotám bylo příjemnou hrou stříkání vody ze stříkaček po nepříteli s cílem zasáhnout jeho papírové srdce a celé ho rozmočit.

K obědu byl mozeček s bramborem. Některé děti toto jídlo nejedí, dokonce ho nesnášejí, tak měly vařený květák s vejci a bramborem. Toto jídlo jim, na rozdíl od mozečku, moc chutnalo.

Polední klid děti završily nákupem nanuků v nedalekém kiosku. Poté jsme s velkým nadšením donesli lodě k vodě a začali odpolední program. Vesměs koupání v rybníku a hry na pramicích. Nejzajímavější hrou bylo shazování soupeře stojícího na pramici pomocí vyrobených bidel. Životnost bidel nás však vyloženě zklamala. Hadry omotané konce bidel vydržely asi dvě kola.

Po odpolední svačině hrály děti suchozemský pětiboj – několik her, jak mi právě vysvětlila Míša, které jsem však nebyl schopen pochopit a udržet na paměti ni po dobu nutnou k jejich zapsání do tohoto deníčku. :o( Prostě běhaly po skupinkách a sbíraly drahocenné body. Odpoledne nás také opustily Verča s Ivetou. Bude se nám stýskat, ale co se dá dělat.

K večeři byly topinky ve vajíčku se zeleninovou oblohou.

Po večerním nástupu (následuje po večeři) se děti učily zpívat skautskou hymnu a jiné krásné písně, čímž byl završen dnešní den.

 

10. DEN

 

V půl osmé Míša opět potrénovala na trubku a lahodným zvukem tohoto úžasného mosazného vynálezu vyhnala osazenstvo tábora z postelí. Rozcvička dnes byla jednohlasně na suchu, koupat se nechtěl nikdo. Vzhledem k tomu, že měla navíc službu v kuchyni, její poslední den na táboře si opravdu užila.

Ke snídani byl rohlík s marmeládou. Poté následovala Kubova hra v lese. Po ránu je v lese velmi příjemné klima. Hra spočívala v tom, že jednotlivá družstva měla fiktivní bankovky barev protihráčů a jejich úkolem bylo, je dle určitých pravidel postupně vyměnit za jejich barvy. Každé družstvo mělo svůj úkryt, ve kterém vyměněné bankovky schovávalo. A pak tam byli ještě škodiči piráti, kteří se snažili obchody kazit.

Následovala svačina a koupání až do oběda. K obědu byla rajská omáčka s těstovinami. Byla výborná.

Po obědě se děti střídavě koupaly a vyráběly různé skládanky z papíru uvnitř budovy, kde bylo přeci jen příjemněji než venku.

Po odpolední svačině hrály další část celotáborové hry, při které měly špejlí tlačit vyrobenou lodičku z papíru po vytyčené trase. Měřil se čas.

K večeři byly párky v rohlíku. Děti byly nadšené. Jedno z jídel, které chutná všem v jakémkoliv množství.

Po večeři jsme se rozloučili s Míšou, která nás bohužel opustila a jela domů. Všichni jsme jí mávali a volali třikrát A-hoj A-hoj A-hoj. Pak jsme ještě chvilku pouštěli lodičky poháněné kapkou jaru po rybníku a skákali přes lano. Následovala hygiena a hajdy do hajan.

 

11. DEN

 

Ještě než začneme hromadně vzpomínat, co podstatného se dnes na našem táboře událo, chtěli bychom všem čtenářům poděkovat za přízeň a povzbudivé komentáře. Díky.

Dnešní ráno jsme zjistili, že bez trubky to prostě není ono. Na druhou stranu pokusy o její napodobování vstávací proces výrazně urychlily. Den nás příjemně překvapil jemnými obláčky a předpovědí maximálních teplot do 26 stupňů. Sluníčko máme všichni moc rádi, ale trocha odpočinku neuškodila. Rozcvičku dnes vyhrál Kuba, jako ostatně každý den. Ten kluk má prostě kliku. Rannímu protahování se dnes vyhnula malá Janička, která se již podruhé zúčastnila výletu na ORL oddělení. Dnes jen na kontrolu, vše je OK. Naší větší Janičce (Želvě) při té příležitosti paní doktorka prohlédla krk a ujistila jí, že její angína je naprosto v pořádku. To nás také potěšilo. V táboře byla mezitím snídaně, po níž malé děti (mladší mládež) vykonávaly tzv. Nováčkovskou zkoušku. Tuto zkoušku skládají ze základních skautských znalostí a dovedností (4 uzly, vlajka ČR, jméno prezidenta, poznávání stromů, části lodi atd.). Zkoušku dnes složili:  Tomáš, Bára S., Míša a Jana. Gratulujeme.

Následovala sváča, po které se naše lodní flotila opět dotkla vodní hladiny. Vodní program vydržel až do oběda.

K obědu byla čína s rýží a meruňkový kompot. Až na několik přání suché rýže chutnal oběd všem.

Po obědě jsme připravili svačiny a vydali se na premiérový výlet do okolí. Již po krátkém vzdálení se od vody na nás vykouklo Sluníčko. Měli jsme nevídanou radost a začali svlékat, co se dalo. Okruh po okolí měl asi 5km. Pro všechny akorát dlouhý. Cestou jsme poznávali přírodu a posbírali materiál do herbáře. Asi v polovině cesty jsme narazili na kapitána Silvera, který dal dětem nový úkol. Bylo nutno zakreslit zbylou část cesty do vlastní vytvořené mapy.

K večeři byl chléb s budapešťskou pomazánkou, my jsme ještě vyrovnali účty s rajskou od včerejška.

Po večeři si děti přály koupel ve vyhřátém rybníku. Následoval večerní nástup, kde dostali naši čtyři nováčci slavnostně žlutý šátek s turbánkem. Nástupy se konečně vybarvují.

Po nástupu jednotlivé skupinky dodělávaly mapy z cesty a pomalu se připravovaly na večerku.

V kuchyni začala příprava na zítřejší oslavu Fandových 12. narozenin – bude dort a pořádnej mejdan :o)

 

12. DEN

 

Dnešní ráno jsme zahájili gratulací Fandovi k jeho narozeninám. Asi první, co dnes uviděl, byl dort s hořícími svíčkami. Ani tato událost ho ale neosvobodila od ranní rozcvičky. Opět se dnes projevila odvaha některých členů a část rozcvičky se odehrála ve vodě.

K snídani byl dort, aby z Fandových narozenin měli něco i ostatní. První dnešní program se odehrával před chatou. Děti hrály hru, při které se strefovaly žetony a šiškami do nakreslených ostrovů na veliké mapě. Cílem bylo obsadit co možná nejvíce ostrovů. Po svačině jsme přenesli lodě k vodě (nebo k vodě lodě). Jedna část dětí se ještě učila ovládat loď, druhá hrála na vytyčeném vodním hřišti míčové hry. Asi po půl hodince se k nim přidala i první část dětí a hrály všechny dohromady.

K obědu byly špagety s kečupem a se sýrem. Čím jednodušší jídlo, tím více dětem chutná. Určitě by nás při vaření číny nebo rajské omáčky nenapadlo, že budou děti chválit kuchaře při špagetách s kečupem. Inu proti gustu …

Po poledním klidu (dnes děti nenapsaly žádné dopisy ani pohledy) pokračovaly míčové hry ve vodě, tentokrát vybíjená. V klání posádek zvítězila Černá Perla a Zlatý Koráb se stejným počtem bodů. Nejprve jsme děti nakrmili svačinou a pak jsme šli všichni na hodinu sbírat borůvky. I tak se děti vrátily s modrými jazyky. Až na Mártyho, který je rovnou polykal. Za hodinu lze v počtu 18 lidí nasbírat pětilitrový hrnec, který vystačí na 120 borůvkových knedlíků a tři plechy kynutého koláče se žmolenkou. (Knedlíky budou v pátek k obědu a koláče v sobotu k snídani)

Po večeři (palačinky s marmeládou – zaděláno ze 4 litrů mléka a i přesto jich mohlo být více) byl připravena oslava Fandových narozenin. Nechyběly další dorty, rychlé špunty, jednohubky, tancování a vše završilo letní kino.

O půlnoci si Fanda, Alice a Katka složili svůj skautský slib. Skautský slib se konal uprostřed rybníka, na lodi, u ohně hořícího na voru. Obloha byla plná hvězd a i přes znatelnou únavu zúčastněných si tento nezapomenutelný okamžik všichni užili.

Přidali jsme fotky na web.

Přejeme všem zaslouženou dobrou noc.

 

13. DEN

 

Dobrý den, přátelé, opět se vám hlásíme s nejčerstvějšími informacemi z našeho tábora. Děti již spí, takže nastal čas poskládat pár řádek. Ještě před několika minutami jsme si říkali „Ach jo, musíme ještě napsat deník“, ale po přečtení Vzkazníku se do toho vrháme s nadšením. Děkujeme za komentáře.

Po přečtení zpráv z Belgie a severozápadní Evropy jsme začali den s lehkou obavou, zda se k nám bouřky dostanou nebo ne. Teď už tušíme, že nezaprší. No nic, vymýšlíme vodní varianty her. Voda v rybníku je pořád skvělá, asi to město nějak ošetřuje chemicky. Teplota vody je asi 30 stupňů – kafe. Jsou zde i písečné plážičky, spousta prostoru pro hry.

Dnes začal den, vzhledem ke včerejší oslavě narozenin, o půl hodiny déle. Jako tradičně následovala rozcvička, dnes celá na suchu. Dalo by se hádat, kdo ji vedl … . Ranní vzduch byl příjemně provoněný dvanácti kapkami vody, které během noci na Plzeňsku spadly.

K snídani byly chleby namazané Nutelou. Koupili jsme dvoubarevnou, ale ze zatím nevyjasněných příčin byla bílá složka předčasně zlikvidována někým z vedoucích (indicie ukazují na Želvu, ale metody výslechu zatím selhávají). Po snídani tradičně následuje čištění zoubků a mytí očiček. V této fázi dne začínají děti komunikovat. Po osobní hygieně bývá vyhlášena příprava na ranní nástup a na bodování pořádku na pokojích. Na nástupu dnes dostal Márty svůj žlutý šátek za složení nováčkovské zkoušky.

Po nástupu jsme, pod vidinou větrů, dotáhli pramice k vodě a vztyčili plachty. První dnešní blok trávily děti na vodě. Některé se učily plachtit, jiné ještě kormidlovat. Zbytek plaval.

Dopolední sváča – mrkvička.

Před obědem pokračovalo pro velký úspěch plachtění a část dětí hrála Twistra (Barevné puntíky na podložce a nějakým záhadným způsobem se losuje, která noha a která ruka dvou protihráčů se dotýká určité barvy. Kdo dřív spadne, prohrál).

K obědu bylo zapečené filé s bramborovou kaší. Nad očekávání chutnalo všem, přidávalo se. O poledním klidu bylo, od večera očekávané, promítání zbytku filmu Noc v muzeu 2.

Odpolední program začal krátkou vycházkou po okolí. Šli jsme asi hodinu. Byli jsme se podívat u zrekonstruované kolomazné pece.

Odpolední sváča – pudink s piškoty.

Po svačince hrály děti v lese hru Papoušci. Hra spočívala v hledání poschovávaných kartiček s obrázky papoušků na jedné straně a s počtem bodů na straně druhé. Po nalezení hnízda s kartičkami musely děti dopravit papouška k obchodníkovi, který jim za něj dané body připsal. Aby to nebylo tak jednoduché, měl každý lovec k dispozici míček, kterým mohl protihráče trefit a připravit o uloveného papouška.

K večeři jsme opékali vuřty a pobyt u ohně se protáhl až do večerky. Teď ještě v našem velitelském stanu vrcholí přípravy na zítřejší závěrečnou hru o hledání pokladu.

 

14. DEN

 

Tak se nám přiblížil poslední den našeho tábora. Hlavním úkolem dne bylo dokončit celotáborovou hru „Honba za zlatým pokladem“. Sluníčko ani dnes nezůstalo v peřinách a krásně nám zpříjemňovalo celý den.

Den začal celkem standardně. Po rozcvičce, snídani (buchty a kakao) a ranní hygieně byl nástup. Na něm dnes obdrželi Saša a Matyáš své, právem zasloužené, žluté šátky. Po nástupu jsme začali s hledáním pokladu. Po okolí byly připraveny různé disciplíny, na kterých děti získávaly indicie, pomocí kterých hádaly místo, kde je poklad ukrytý. Poklad ve formě zlatých valounů byl ukryt na voru v rákosí na západní straně Seneckého rybníka. Indicie byly: pádlo, vesta, loď, Senečák, večerní strana, plavba, zelená, vor, aqua, západ, Bolevec. Jako první rozluštila hádanku Černá Perla a vyrazila k pokladu. S asi patnáctiminutovým zpožděním rozluštil indicie Avatar, kterému se podařilo rozjet jejich pramici tak, že v dramatické rychlostní honičce po klidné hladině Seneckého rybníka předjel posádku Černé Perly a zmocnil se pokladu jako první (Přesněji řečeno Černá Perla hledala na špatném místě, ale takto to zní krásně dramaticky.). Na voru byly tři pytle zlatých valounů odstupňované jejich vahou. První posádka si vzala ten nejtěžší atd. Jako třetí nalezla poklad posádka Zlatý Koráb, ale i tak na ni čekala slušná porce drahého kovu.

Jelikož byl dnes opět borůvkový den, celé dopoledne jsme se všichni těšili na borůvkové knedlíky. Nadešel čas oběda a my se dočkali.

 Po obědě přijel do chaty hokynář a posádky mohly směnit získané zlato za nejrůznější zboží (cukrovinky, tužky, pastelky atd.). Poté, co utichl hluk trhu, se jedna část dětí vydala k vodě a druhá začala vyrábět památeční trička. Postupně se všechny vystřídaly a v krásných trikotech se s vámi setkají zítra na autobusovém nádraží.

K odpolední svačině byl jogurt. Program byl v podstatě stejný jako v předchozím bloku. My jsme ještě upekli borůvkové koláče k snídani.

Pomalu nadešel čas posledního společného nástupu. Svůj žlutý šátek dostala i Baruška D. S lehkou nostalgií jsme naposledy stáhli vlajku a zakřičeli třikrát A-hoj A-hoj A-hoj našemu táboru.

Po nástupu složili nováčkovskou zkoušku ještě Páťa s Ráďou, takže žluté šátky nyní zdobí na nástupech i jejich ramena.

Večer nastal čas balení a úklidu. Tato nejméně oblíbená táborová činnost všem vydržela až k spánku. Ráno bude budíček o něco dříve, musíme vše dobalit a v devět hodin naložit na náklaďák. Děti odjíždějí ve dvanáct hodin autobusem do Prahy.

PS.: Doplnili jsme ještě pár fotek na web. Závěrem, nikoli v poslední řadě, bychom rádi poděkovali Honzovi Žídkovi za to, že nám s náklaďákem ochotně přivezl a odvezl lodě a batožinu. Děkujeme

 

 

 

 

 

.